Svatý Pavel píše o Ježíšovi: “…sebe samotného obětoval za mě.” (Gal 2,20)
Každý z nás může s apoštolem opakovat: za mě.
Můj Ježíši, když jsi zemřel za mě, ano, za mě, jak by bylo možné neudělat cokoli, abych tuto lásku opětoval?
Za mě. Hle, slovíčko, které může zalidnit samotu těch nejosamělejších, posvětit každého člověka, i toho zneváženého celým světem, může naplnit každé srdce až po okraj a způsobit, aby se dostávalo i tomu, kdo třeba neslyšel nebo zapomněl na radostnou zvěst.
Za mě. Za mě, Ježíši, všechny ty bolesti? Za mě onen výkřik…? Ty jistě nedovolíš, aby se ztratila moje a mnohé jiné duše, ale uděláš všechno možné alespoň proto,… že jsme tě příliš mnoho stáli.
Ty jsi mě zrodil pro nebe jako moje matka pro zem. Ty myslíš vždy na mě a stejně tak myslíš na každého.
Za mě. Ano, za mě.
A proto mi, Pane, dovol, abych ti i já řekl, a to především pro roky, které mi ještě zůstávají: PRO TEBE.
